RockJoy je profesionální Horolezecká škola. Specializujeme se na kurzy lezení na umělé stěně, na kurzy lezení venku, na horolezecké kurzy, na lezení via ferrat, na kurzy lezení ledů a pořádání individuálních akcí a expedic. Důraz je kladen na bezpečnost a individuální přístup.
Výstup na Gran Paradiso očima klienta
Výstup na Gran Paradiso aneb moje první čtyřtisícovka
Během července mi přišel mail od Honzy Horáka z Horolezecké školy Rock Joy ohledně výstupu na Gran Paradiso. Vzhledem k předchozím zkušenostem nabraným právě s naší ob-líbenou Horolezeckou školou bylo rychle rozhodnuto, že jedu! Honza sestavil velmi úderný tým ostřílených borců, kteří již za sebou měli pár velkých výstupů, takže výlet vypadal od začátku velmi slibně.
Ve čtvrtek 14.8.2014 jsme dorazili do Pontu, kde jsme rozbili náš předvýstupový tábor. Po dobré snídani a ranní návštěvě městečka Aosta jsme konečně vyrazili na chatu Vitorio Ema-nuelle II (2732m). Chodník na chatu byl velmi pěkně upravený a díky hezkému počasí jsme si od začátku mohli užívat překrásných výhledů. Odpoledne jsme byli na chatě, mohli si užívat volna a připravovat se na vrcholový den. Já jakožto pražský ortodoxní povaleč jsem odpoledne trávil kvalitním vysokohorským šlofíkem. Vcelku solidní večeří byl uspokojen i náš průvodce, který si vybral vegetariánské menu v podobě regionálního listí a kořínků.
Vrcholový den sobota 16.8.2014! Vstáváme v nekřesťanských 4:45 a po rychlé snídani vy-rážíme k ledovci. Rychle nabíráme výškové metry a občas se kocháme pohledy na okolní štíty. Chvilku před sedmou hodinou vychází slunce a bílé štíty se barví do oranžova. Je to opravdu fantastický pohled! Nebe je jako vymetené, takže se nám šlape opravdu dobře a všichni si tu idylku užíváme. Před jedenáctou hodinou stojíme těsně pod vrcholem a čeká nás kratičký exponovaný úsek. Náš skvělý průvodce nás odjistil a za pár okamžiků jsme na vrcholu. Opravdu slastný pocit! Konečně jsem zdolal první čtyřtisícovku, navíc nebe je bez jediného mráčku. Pohled z vrcholu Gran Paradiso (4062m) je opravdu nádherný. Vidět je i Mt. Blanc a několik dalších čtyřtisícovek tyčících se ve Švýcarsku. Po asi půl hodině strá-vené na vrcholu jsme se vydali směrem dolů.
Honza opět nezklamal a myslím, že mu můžeme všichni vděčit za opravdu fantastický záži-tek, který byl umocněn i opravdu parádním počasím. Cestou do Prahy jsme pomalu začali vymýšlet lumpárny na příští horolezeckou sezónu. Jungfau? Mt. Blanc? Nebo dokonce le-gendání Eiger?
Honza Sýkora